Expedice Sahara; Flying Revue



Létání je můj život. A když jsem pro sebe objevil dálkové VFR létání,

tak prostě nemůžu nelétat. Nevydržel bych to.

Proto dělám tyhle expedice. A taky kvůli těm, jimž to také přinese trochu radosti.

Jiří Pruša

On-line mapa

 

 

 

 

 

Pokud byste na on-line mapě letadlo ani trasu letu neviděli a nepomůže CTRL+F5, zkuste prosím jiný prohlížeč. 

***

Podrobný záznam letu vkládáme do mapy níže s jednodenním zpožděním.
(V pátek 21. října zkolaboval notebook, který nám dodával data do mapy - pokud tedy vidíte jako poslední bod Casablancu,
nepodařilo se nám ho zatím oživit ani nahradit.)
 

 

 

 

 

Den po dni

Zoom gallery

 


 

 

Jiří Pruša a OK-LEX na mateřském letišti Dlouhá Lhota (Příbram).Zoom gallery
Jiří Pruša a OK-LEX na mateřském letišti Dlouhá Lhota (Příbram).

Pátek 28. 10. 2016

Strasbourg - Příbram

Ranní mlha - úkaz typický pro tuto expedici - se zvedla až před polednem, směr letiště Dlouhá Lhota u Příbrami jsem tedy nabral krátce po jedné hodině po poledni. Let proběhl hladce a za dvě hodiny jsem sedal na domovském letišti. Expedice skončila. 

Kolaps notebooku nás naučil zase něco více o tom, jak se co dá řešit a také musíme na příště vymyslet zálohu, abychom mohli z trasy posílat videa a záznamy z loggeru. 

Děkuji všem za podporu a zase na jaře!

Výběr fotografií z expedice najdete zde, videa tady. 


Západní Sahara 2016. Mise skončena

 

Vrcholky PyrenejíZoom gallery
Vrcholky Pyrenejí

Čtvrtek 27. 10. 2016

Andorra - Chambéry - Courchevel - Strasbourg

Letiště v Andoře a pochopitelně i jeho okolí nadchlo. Letiště obkroužené štíty Pyrenejí je opravdu moc pěkné. Navíc bylo jasno a ve slunečním svitu bylo vše ještě působivější. Po startu jsem proto neletěl nejkratší cestou do Chambéry, ale ještě jsem se vydal na severozápad k ledovcové oblasti Pirenaicos.

Po opuštění pyrenejského masivu jsem míjel Toulouse. Právě zde zacinala jihoamerická trasa Aeropostale, kterou jsem proletěl až do Dakhly.

Posledním pro mě důležitým bodem trasy bylo přistání na altiportu Courchevel v Savojských Alpách. S Dynamicem jsem tu ještě nebyl, takže to by pro něj byla premiéra. Počasí se sice stavělo proti, ale nebudu vás napínat, podařilo se. Všude nejprve byla oblačnost, nebylo kudy přistát v Chambéry, kde jsme před letem na altiport přistát potřeboval. Naštěstí mi odsud ohlásili, že nad městem je jasno a že k nim mám určitě letět. Stalo se a kráce na to jsem se ocitl znovu nad mraky. Letiště Courchevel bylo nad nimi rovněž, tak jsem tu třikrát přistál a udělal pár záběrů.

Pak už OK-LEX nabral směr Strasbourg. Tady mě trochu vypekli vojáci, kteří vyhlásili neočekávaně aktivovaný prostor. Podobně jako v Maroku, ani tady nebyla ráno k dispozici informace o aktivaci jednoho vojenského prostoru a já jsem tak letěl přímo k němu. Řídící mi těsně před ním doporučila letět na švýcarské straně hranice, kam francouzský vojenský prostor logicky nezasahuje. I proto v knize Anglická VFR komunikace doporučuji vždy komunikovat s místními službami Information.

Výběr fotografií z expedice najdete zde, videa tady.   

 

Přístavní město Tangier, poslední pozdrav africké části expedice. Zoom gallery
Přístavní město Tangier, poslední pozdrav africké části expedice.

Středa 26. 10 2016

Tangier - Granada - Andorra

Středeční 800 km dlouhý let z Tangieru do Andorry vyšel na minutu přesně. Letiště zavírá v 18 hodin a já v 17:59 přeletěl práh dráhy 03/21 ...

Při odletu z Afriky se mi podařilo přeletět a nafotit překrásný Tangier, Gibraltar byla ale zahalený v silném oparu. Škoda. K mé radosti se mi ale podařilo přeletět letiště v Malaze a Valencii, pak už jsem spěchal do Andorry. První dotyk s evropskou půdou po odletu z Maroka jsem udělal v Granadě, kde jsem se odbavil do Schengenu a dotankoval na let do Pyrenejí.  

Zítra poletím oproti plánu severní trasou, kolem Marseille jsou totiž hlášené těžké turbulence a bouřky a těch jsem z Maroka poměrně nasycený. Pokud počasí dovolí, sednu i Courchevel, abych využil svou nedávno nabytou licenci na tento altiport

Výběr fotografií z expedice najdete zde, videa tady. 

 

Nad horskou pouští u alžírské hranice, počasí nejisté.Zoom gallery
Nad horskou pouští u alžírské hranice, počasí nejisté.

Úterý 25. 10. 2016

Er Rachidia - Tangier

Po dvou turbulentních dnech jsem se v Er Rachidi probudil do uplakaného počasí. Méně poeticky vzato lilo jako z konve. Polední slunečné okénko z předpovědi zmizelo. Nakonec jsem si předpověděl pěkné počasí sám a skutečně mi kolem poledne umožnilo vzlétnout. Přes Atlas jsem ale letět nemohl, čtyřtisícové vrcholy jsem rozhodně za těchto podmínek riskovat nechtěl. Vzal jsem to tedy obloukem k alžírské hranici a poté jsem zamířil na severozápad k Tangieru. Tady už jsem nebyl v horách, ale na jakési náhorní plošině a turbulence už byly relativně slabé. 

Foukal mi ovšem do zad opět silný vítr, takže jsem znovu posunul rekordní hranici rychlosti, jakou jsem kdy s Dynamicem letěl proti zemi - 329 km/h. Dynamic letěl svých 220 km/h, zbytek zařídil vítr. Menší mrazení v zádech mi způsobila vojenská řídící, když mi sdělila, že se ženu do aktivovaného vojenského prostoru. Vojáci aktivaci neráčili oznámit předem, takže jsem o něm nevěděl. S řídící nebyla moc debata, jediná možnost byla vystoupat do 12 tisíc stop a prostor přeletět nad ním. Povedlo se. 

Úterý přineslo OK-LEXu  rychlostní rekord - 329 km/h ground speed - vitr do zad cca 100 kmh. Zoom gallery
Úterý přineslo OK-LEXu rychlostní rekord - 329 km/h ground speed - vitr do zad cca 100 kmh.

Tenhle stroj na letišti v Tangieru nebyl připoutaný, když přišla bouřka. Já jsem OK-LEX připoutal dokonale. Fotka v článku s výběrem fotek z celé expedice.Zoom gallery
Tenhle stroj na letišti v Tangieru nebyl připoutaný, když přišla bouřka. Já jsem OK-LEX připoutal dokonale. Fotka v článku s výběrem fotek z celé expedice.

Po přistání v Tangieru jsem letadlo poctivě upoutal. Ostatně pohled na letadlo převrácené na zádech v trávě v sekci letiště pro general aviation byl natolik výmluvný, že nepřipoutat OK-LEX by byl holý hazard. Onen stroj nedávno převrátil právě vítr, protože ho pilot nepřipoutal. Každý svého štěstí strůjcem. 

Tangier je na rozdíl od vcelku nezajímavých měst v Západní Sahaře kouzelný. Spousta uliček, trhů a zajímavých budov stojí za to. Pokud bych se chtěl někam do téhle oblasti vypravit ještě jednou, jel bych do Tangieru. Je odsud vidět přes moře Gibraltar, takže už se mě trochu zmocnil pocit blízkosti domova.

Protože jsem navzdory obletu Atlasu přistál v Tangieru relativně brzo, půjčil jsem si auto a vyrazil do hor nad městem. Pásmo výšky zhruba Krušných hor mě lákalo, ale málem se mi to vymstilo. Jel jsem bez navigace (měl jsem jen leteckou) a docela kvalitně jsem zabloudil. Silnice se změnila v jakousi skoro až polňačku a já nevěděl kudy kam. Naštěstí se mi podařilo vyjet do místa, odkud bylo vidět moře a pak už to bylo celkem snadné. Ale maličko jsem se zpotil. Nocovat v cizím autě v cizích horách by se mi věru nechtělo. 

Na středu je poměrně příznivá předpověď počasí, takže předpokládám, že se mi podaří splnit plán letu. Ze vzduchu nafotím Gibraltar a Tangier, protože by oboje mělo být vidět zároveň z jednoho bodu, sednu v Granadě, kde se odbavím do Schengenu a vyrazím do Pyrenejí. Tam chci nafotit a natočit Andorru. Jen mě mrzí, že nemůžu letět přes Barcelonu, protože centrum je v zóně letiště a nesmí se tam. Ale i tak to bude zajímavé. 

Výběr fotografií z expedice najdete zde, videa tady. 

 

Cedule u mého dnešního hotelu. Těžké mraky za ní napovídají, jaké bude dnes až do večera počasí. Zoom gallery
Cedule u mého dnešního hotelu. Těžké mraky za ní napovídají, jaké bude dnes až do večera počasí.

Pondělí 24. 10. 2016

Oourzazate - Er Rachidia

Dopolední procházka po Ourzazate stála za to. Kromě historických památek jsou tu i filmové ateliéry, ve kterých se natáčela řada filmů odehrávajících se v Africe nebo na Blízkém východě. Místní vzpomínají, že se tu potkávali třeba s Bradem Pittem a dalšími hollywoodskými umělci. Podívejte se do fotočlánku

Kolem poledne se mi podařilo sehnat palivo, krátce před třináctou startuji a s Atlasem po levici vyrážím směrem k severovýchodu. Let ale nebyl ani dnes příjemný.

Turbulence opět hází s letadlem vcelku divoce, navíc se přidává déšť a blíží se bouřka. Fotit se skoro nedá, a když, tak zaostřit jde jen ztuha. Ale letím opět rychle - 282 km/h proti zemi (fotka displeje ve fotočlánku). Jsem rád, když po hodině letu sedám v oáze s obtížně zapamatovatelným jménem Er Rachidia.

Zhruba pětikilometrové městečko podél říčky Oued Ziz leží sice v údolí mezi hřbety obou Atlasů, přesto v nadmořské výšce Petrovy boudy v Krkonoších. Kolem něj se tyčí čtyřtisícové vrcholy, které mě v kombinaci s hustým deštěm pro dnešek přiměly dál neletět. 

Zoom gallery

Výhled počasí na zítřek je lepší, kolem poledne je v předpovědi okénko dobrého počasí. Druhou variantou je oblet Atlasu, to by ale znamenalo výrazné zdržení, a to bych nerad.  

Výběr fotografií z expedice najdete zde, videa tady. 

 

 

Neděle 23. 10. 2016

Dakhla - Ouarzazate

Pobřeží Západní Sahary. 120 km na opačnou stranu leží Kanárské ostrovy. Přefoceno mobilem z displeje fotoaparátu.Zoom gallery
Pobřeží Západní Sahary. 120 km na opačnou stranu leží Kanárské ostrovy. Přefoceno mobilem z displeje fotoaparátu.

Rekord!   Dnes byl den rekordů. A také pořádně větrný den. Doslova. Vítr, který si mé letadlo přivlastnil při obletu a přeletu pohoří Antiatlas (jižní souputtník Velkého Atlasu) mi přivodil zážitky, na které jen tak nezapomenu. První: Díky 100km/h větru jsem letěl v Dynamicu vůbec nejvyšší rychlostí, jakou jsem v něm kdy docílil - 300km/h proti zemi. Z toho 200 km/h dodal Dynamic a 100 km/h vítr. Notně turbulentní vítr, nutno dodat!

Turbulence, jaké jsem ještě nezažil   Zážitek číslo dva, poměrně dost nepříjemný - dvě hodiny silné turbulence, jakou jsem dosud nezažil. Rotory na jižní straně Antiatlasu mocně smýkaly s letadlem ve všech směrech. Cokoli nebylo přivázáno, létalo kolem mě, takže jsem musel během turbulence při ne úplně jednoduché pilotáži myslet ještě na to, aby mě něco nebacilo do hlavy a aby let bez úrazu přežil i kryt kabiny Dynamicu. Na jednu stranu to nijak zvášť neprožívám, musím ale přiznat, že dvě hodiny turbulencí ve 300 km/h rychlosti člověka docela vyčerpají. Že byste se mohli napít, na to můžete směle zapomenout. V takových chvílích jsem opravdu rád, že letím sám, protože to opravdu není pro každého...


Dakhla - Ourzazate, Západní Sahara 2016

Doletím?   Turbulence - i když slabší - jsem si užil i v první části nedělního letu. Ještě nad pobřežím (nejprve jsem letěl podél pobřeží, teprve asi po dvou třetinách cesty jsem uhnul do vnitrozemí) bylo poměrně hodně stoupavých proudů a vletět do nich byla vždycky rána. Občas mi ale pomohly, protože se mi podařilo je využít ke zrychlení. Právě v té době (asi pět hodin letu do cíle) to totiž nevypadalo, že bych mohl doletět do plánovaného Ouarzazate, jelikož vanul silný protivítr. V pravé části obrázku dispeleje Dynamicu vidíte, kolik zbývá času do cíle (4:43 hod a 920 km), vlevo pak, kolik času zbývá letadlu s ohledem na množství paliva (4:55 hod. a 960 km). Jak vidíte, ty časy jsou skoro stejné, tedy žádná rezerva. Záložní letiště jsem pochopitelně měl, ale nechtělo se mi na něj - znamenalo by to den ztráty. Takže jsem pořád oba údaje sledoval a přepočítával, jak to vychází. Mozek se tedy nenudil... 

Tady jsem nevěděl, jestli doletím do cíle: Remaining time OK-LEX vlevo (4:55h) a Total remaining co se týče zbývající trasy (vpravo - 4:43 h.) jsou skoro stejné a já v té chvíli letěl v silném protivětru. Takže to nevypadalo úplně dobře.Zoom gallery
Tady jsem nevěděl, jestli doletím do cíle: Remaining time OK-LEX vlevo (4:55h) a Total remaining co se týče zbývající trasy (vpravo - 4:43 h.) jsou skoro stejné a já v té chvíli letěl v silném protivětru. Takže to nevypadalo úplně dobře.

Díky větru pod Antiatalsem, který mě později začal hnát o 100 km/h rychleji, než kolik umí samo letadlo, jsem ale nakonec do Ouarzazate doletěl podle plánu. Město Ouarzazate leží mezi Vysokým Atlasem a Antiatlasem, než jsem se dostal z letiště, byla ale už tma, tak jsem z něj zatím nic neviděl. 

Tady vidíte můj osobní rekord v motorovém stroji: 6 hodin 33 minut a 4 vteřiny. Zoom gallery
Tady vidíte můj osobní rekord v motorovém stroji: 6 hodin 33 minut a 4 vteřiny.

Rekord číslo 2   Třetí zaznamenáníhodný zážitek - dnesl jsem absolovoval rekordní let, co se týče doby jeho trvání: ve vzduchu jsem byl 6 hodin a 33 minut.   

Většinu trasy jsem si ale opět užíval - pro Evropana úchvatné pohledy na poušť (kam oko dohlédne, poušť), tu a tam stany beduínů, a co je pro pilota-Evropana velmi zajímavé, můžete tu letět velmi nízko, kolem 150 m nad zemí, protože nehrozí kolize s vedením vysokého napětí, komíny, větrnými elektrárnami a podobně jako u nás. Antiatlas byl shora nádherný, zvláštní barva více než dvoutisícových štítů se mi vryla hluboko do paměti. 

Škoda, že notebook stále nejeví známky života, ale fotky z mobilu jdou z hotelu posílat bez problémů po Skypu, takže od zítřka budu fotit z letadla i na mobil (fotky z foťáku nemám po exitu notebooku na co stáhnout). Dnes jsem alespoň mobilem přefotil pár fotek z letu přímo z displeje foťáku. Je to sice partyzánština a kvalita fotek je tomu odpovídající, ale určitou představu, co jsem z kabiny mého Dynamicu za letu viděl, vám to udělat pomůže. 

Výběr fotografií z expedice najdete zde, videa tady.


Sobota 22. 10. 2016

Agadir - Dakhla

OK-LEX na letišti v Dakhle. Zoom gallery
OK-LEX na letišti v Dakhle.

Let z Agadiru do Dakhly, podobně jako let z Casablancy do Agadiru, jsem si užíval. Byly to hodně dlouhé etapy (dnes jsem byl ve vzduchu sedm hodin) zpestřené vždy na začátku a konci místní byrokracií, ale zážitky z letu byly úžasné. Letěl jsem nad mořem poměrně nízko, kolem tří set stop, po levé ruce pobřeží, které z moře stoupalo do podobné výšky, v jaké jsem letěl, tak jsem ho mohl dobře pozorovat. Sem tam nějaká vesnice či oáza, jinak poušť. Po pravé ruce nekonečný Atlantik. 

Co je zajímavé, žádná vedra, která jsem na Sahaře čekal, se tu nekonají. V letadle je trochu tepleji, ale na zemi příjemných cca 24- 25 °C. Dakhhla je nevelké městečko ležící na zhruba 50 km dlouhém apendixu, který od pobřeží odděluje 10 km záliv. Zatím jsem z něj nic neviděl, než jsem se dostal z letiště, byla tma.

Nadšený čtenář Flying Revue na letišti v Dakhle. Zoom gallery
Nadšený čtenář Flying Revue na letišti v Dakhle.

Po deváté večer pražského času se alespoň po skypu kontaktuji s týlem, po zahynutí notebooku momentálně jediná možnost kontaktu. Dozvídám se, že na facebooku slaví úspěch záznam komunikace s řídícím na věží v Casablance, tak se budu snažit tyhle autentické záznamy pořizovat častěji. Na web se ale vzhledem k úmrtí mého notebooku (viz níže) dostanou asi až po návratu do Prahy. Jestli se mi podaří sehnat nějaký počítač, pokusím se poslat aspoň pár fotek.  

Letiště v Dakhle vypadá velmi pěkně. Neodolal jsem, a i tady si dopřál foto do své sbírky "Nadšení čtenáři Flying Revue". Začíná se pěkně rozrůstat. 

Dnes jsem docílil nejjižnějšího bodu trasy, zítra mě čeká let opět k severu, od pobřeží se ale už trochu odkloním a nocovat chci na dohled pohoří Atlas, ve městě Ouarzazate. 

Výběr fotografií z celé expedice najdete zde, videa tady.


Agadir - Dakhla, Západní Sahara 2016

Pátek 21. 10. 2016

NAdšení čtenáři FR na letišti v Agadiru.Zoom gallery
NAdšení čtenáři FR na letišti v Agadiru.

Casblanca - Agadir

Pátek byl dnem dobrých a špatných zpráv. Ty dobré: Bez problémový let z Casablancy do Agadiru, navíc se mi díky vyjednávání s místními úřad podařilo získat povolení pokračovat v sobotu z Agadiru na jih do Dakhy (GMMH), což nebylo tak snadné. Byrokracie je tu poměrně "vyspělá", skoro ještě vyspělejší než v Karibiku, kde jsme si s ní užili také svoje. Kolegové z ABS Jets zase na dálku zařídili, že mi Maročané dodají benzín do letadla. Představa: přistanu-natankuji-odletím tady tak docela nefunguje, kromě toho agadirští jevili známky nepokoje nad bankovkami, které jsem tu vybral z bankomatu. Ale nakonec jsem se domluvili. 

"Zatčení"  Poměrně komická situace nastala, když jsem na letišti ráno cestou k letadlu pořizoval selfie. Možná si vzpomenete na příhodu z Čeljabinsku, kde Petra Nikolaeva při naší cestě po stopách československých legionářů zatkla tamní policie a donutila ho smazat záznamy z kamery, které pořídil na čeljabinském nádraží. Tak mně se v Casablance přihodilo něco podobného - kde se vzal, tu se vzal, byl tu jakýsi místní plukovník s doprovodem a donutili mě záznam z mobilu smazat také. Naštěstí je to uspokojilo a já mohl pokračovat k letadlu. Stejně jako včera při příletu, i dnes jsem musel celé asi tři kilometry ke stojánce urazit pěšky. Vtipné bylo, že focení jim vadilo, že se ale docela cizí chlápek s batohem proachází po mezinárodním letišti kolem ranveje, to bylo v pohodě...

Notebook zkolaboval  Špatná zpráva pro online zpravodajství z expedice je ta, že v Agadiru utrpěl smrtelnou ránu můj notebook. Jeden člověk z pozemní obsluhy mi s taškou, ve které byl notebook, bacil o zem a všechny snahy o nastartování notebooku jsou zatím marné. Společně s týlovou podporou z Prahy se snažíme vymyslet řešení, zatím to ale vypadá jen na nouzové varianty. Co se podaří, to zvládneme s tabletem a mobilem, každopádně stahování dat na dálku je zatím pasé. Pokud tedy uvidíte na mapě podrobného záznamu trasy zatím jako poslední bod Casablancu, je to dáno touhle nemilou situací, stejně tak budou zatím chybět fotky a videa z trasy od Casablancy na jih.

Letadlo i já jsme ale v pořádku, a tak letíme dál podle plánu. Držte nám palce. 

Výběr fotografií z celé expedice najdete zde, videa tady.

 

Náměstí v luxusní čtvrti HabousZoom gallery
Náměstí v luxusní čtvrti Habous

Čtvrtek 20. 10. 2016

Casablanca

Mraveniště jménem Casablanca   Čtvrtek jsem strávil v marocké Casablance. Město je to velké – asi 4 miliony lidí - a působí jako celkem rušné mraveniště. Spousta lidí, kteří se tetelí sem a tam, mnoho z nich se s obvykle malým úspěchem snaží někomu dalšímu cosi prodat. Zdejší architektura na člověka ze střední Evropy nemůže moc zapůsobit – mají tu sice třetí největší mešitu na světě (viz video), ale dostavěli ji teprve v roce 1993, takže moc historie ve zdech zrovna neukrývá. Nejznámější katolický kostel Sacre Coeur je betonový a postavili ho ve třicátých letech minulého století, takže také žádná sláva, ani zdejší Notre Dame nepůsobí příliš atraktivně. Mnohem zajímavější mi připadl velký maják (majáky jsou moje vášeň) a tržnice. 

Slavná kavárna   Mezi pamětihodnosti Casablancy, která navzdory své velikosti není hlavním městem Maroka, tím je severněji položený a sotva poloviční Rabat, patří určitě Rick´s Café, jež připomíná atmosféru z filmu Casablanca s Humphrey Bogartem a Ingrid Bergmanovou v hlavních rolích. Drobným nedostatkem je, že film byl natočen v Burbanks v USA a kavárna v Casablance je tedy spíše nostalgickou, ale jistě lukrativní místní atrakcí. Je v ní ale velmi příjemně a má svou atmosféru. Byl jsem tam na obědě a udělal jsem odsud pár videí. Aspoň se mezitím venku rozptýlila mlha, která seděla nad městem celé dopoledne. 


Casablanca, exp. Západní Sahara 2016

Potíže s další cestou   V pátek čekám také mlhu, takže nebudu pospíchat. Na druhou stranu, jsem docela napjatý, jak se probojuju k letadlu. Když si vzpomenu, jak složitá byla cesta z něj (viz středeční zápisek), naskakuje mi husí kůže. Takže i když počítám s odletem kolem poledne, vyrazím z hotelu už ráno v osm. Hodinu zabere cesta vlakem na letiště, na probití se přes letištní kontroly a byrokracii k letadlu počítám se dvěma hodinami. Let do Agadiru vychází podle kalkulace na 2,5 hodiny, benzín mám na 3,5 hodiny, takže bych to měl zvládnout. Zároveň doufám, že v Agadiru opravdu mají Avgas, jak slíbili, protože jinak bych se dostal do dosti prekérní situace …  Jak už jsem zjistil včera a dnes se mi to potvrdilo, Maroko umí vcelku zajímavě překvapit... Tak uvidíme.

Radostné chvilky jsem totiž dnes strávil také vyjednáváním o letu z Agadiru na jih. Včera na letišti jsem totiž víceméně náhodou zjistil, že pro lety jižně od Agadiru vyžaduje místní ŘLP speciální povolení. Není to sice nikde oficiálně napsáno, ale bez povolení mě tam prý prostě nepustí. To by samozřejmě ohrozilo část expedice a tak jsem požádal o pomoc dispečink ABS Jets. Celý den také komunikují s místními autoritami, které chtějí stále více a více dokumentů a informací. Zatím není rozhodnuto, takže stále nevím a jen doufám …. Pokud by povolení zamítli, tak trasu přeplánuji a budu se víc věnovat pohoří Atlas. Určitě bude stát také za to. Uvidíme. Udělali jsme, co jsme mohli, teď už to není v našich rukách…

Výběr fotografií z celé expedice najdete zde, videa tady.

 

OK LEX na velmi vzdálené stojánce F 03 letiště Mohameda V. Zoom gallery
OK LEX na velmi vzdálené stojánce F 03 letiště Mohameda V.

Středa 19. 10. 2016

Benavente - Faro - Casablanca 

Dnes jsem přeletěl z Evropy do Afriky. Po menších obstrukcích s letovým plánem (napoprvé mi ho neschválii) jsem vyrazil na letiště Faro k mezinárodnímu odbavení. Let včetně dvou hodin nad otevřeným mořem proběhl (až na závratné poplatky ve Faro) celkem v pořádku. Zaskočilo mě ale přistání v Casablance - ačkoli se jedná o mezinárodní letiště, připadal jsem si tu spíš jako na neřízeném sportovním letišti někde na venkově. 

Nedřív jsem letěl asi hodinu nad mořem bez spojení. Nejspíš proto, že letím níž, než jsou namířené antény vysílačů. Pomohl mi pilot Travel Service na letu z Prahy na Kanárské ostrovy, když předal moji zprávu do Casablanky a tam mi dali pokyn přejít na jinou frekvenci. I ta se ale ukázala jako špatná. Kontakt s přibližovací službou letiště Mohameda V. v Casablance se mi nakonec podařilo navázat až asi 50 km před pobřežím Maroka.

A bylo to opravdu zajímavé. Nejdřív jsem dostal informaci, abych očekával vstup do polohy po větru pravého okruhu dráhy 35 pravá. Za chvíli mi týž řídící řekl, že se mám připravit na zařazení do polohy po větru levého okruhu dráhy 35 pravá. Naštěstí jsme si to včas vyjasnili, ovšem z mé iniciativy. Řídící mě totiž v podstatě neřídil a nechal mi, ať si dělám, co uznám za vhodné, přestože jsem byl v řízeném prostoru čtvrtého nejfrekventovanějšího letiště Afriky! Tak jsem mu sám oznamoval, do jaké hladiny klesám a jakým směrem letím.


Komunikace s řídícími - letiště Faro a letiště Casablanca, exp. Západní Sahara 2016

Když jsem řídícímu oznámil, že se zařazuji do polohy po větru levého okruhu 35 R, sdělil mi, že jsem číslo 3 na přistání a ať mu nahlásím finále. Neuvěřitelné…. Proti sobě jsem na finále viděl zřejmě B777 a za ním jako dvojku letadlo podobné velikosti. Tak jsem řídícímu oznámil, že si prodloužím polohu po větru, abych se vyhnul provozu na finále. Nic proti tomu neměl a jen mi dal znovu pokyn, abych nahlásil finále. Oba velké stroje pokračovaly na finále a když ten druhý přeletěl na mé deváté hodině, tak jsem začal točit levý base. Pak jsem dotočil taky finále, ohlásil jsem jej a dostal jsem povolení přistát. Na vyčkávacím místě 35R už čekaly 3 velké dopravní stroje a jejich kapitáni byli asi docela nakvašení, když zjistili, že ještě čekají na jednoho komára.

Nu... Na to, že se jedná o letiště čtyřmilionového města a čtvrté nejfrekventovanější letiště v Africe (cca 8 milionů cestujících ročně), mě dispečer „řídil“ opravdu velmi zvolna.

   Letiště Mohameda V., Casablanka, MarokoZoom gallery
Letiště Mohameda V., Casablanka, Maroko

Ale nebyl konec. Po dosednutí jsem nedostal žádné instrukce kam odbočit, a kdybych se nezeptal sám, asi bych tam stál doteď. Řídící mi po chvíli zarytého mlčení sdělil, ať odbočím první doprava a zastavím. To jsem udělal, jenže v tom se proti mně na pojížděcí dráze vynořil ohromný A 340 a hlásil, že nemůže dál, protože proti němu pojíždí „malé letadlo“. Řídící ho nechal odbočit a mě poslal za ním. Dostal jsem instrukci dojet přes Tango a Romeo na stojánku F 03. 

Po zastavení hned přijel policista, který mi zkontroloval pas a slíbil pro mě poslat auto. Nic. Čekal jsem půl hodiny, ale žádné nepřijelo. Nasadil jsem si tedy žlutou vestu a vydal se na pochod letištěm. Obával jsem se, že mě někdo, třeba security, zastaví, vynadá a někam odveze. Z obavy se brzy stalo toužebné přání, štrádoval jsem si to po letišti totiž dobrých 40 minut. Přesto nikomu nepřišlo divné, že se po mezinárodním letišti jen tak prochází cizí chlapík s ruksakem. Každý, koho jsem potkal, se na mě rozšafně usmál, dva lidé mi dokonce podali na znamení přátelství ruku. Nakonec jsem dorazil k věži a vplížil se do ní. Jakýsi úředník pak písknul na projíždějící nákladní auto a řidiči nařídil, ať mě odveze ke vchodu 26. Tam jsem pak po dalších asi 30 minutách vysvětlování kdo jsem, co chci, odkud a kam jedu, dostal už na druhou stranu terminálu a pak i na vlak do města.

Jak se dostanu v pátek k letadlu, zatím netuším, ale snad se to nějak podaří. Asi si budu muset koupit turistické boty. Uf!  


Ráno v Benavente (Benavente - Faro - Casablanca), exp. Západní Sahara 2016

Výběr fotografií z celé expedice najdete zde, videa tady.


Maják Cabo de Lata, severně od Santanderu.Zoom gallery
Maják Cabo de Lata, severně od Santanderu.

Úterý 18. 10. 2016

Bilbao - Benavente

Dnešní ráno bylo i v Bilbao hodně zamlžené, a tak jsem odsud odstartoval z dráhy 10 až hodinu před polednem. Pak jsem levou zatáčkou 180 stupňů zamířil nad přístav a pak kolem severního španělského pobřeží letěl k západu.

Na rozdíl od francouzského je španělské pobřeží velmi hornaté a pyšní se překrásnými útesy. Nadchlo mě, kolik je tu majáků. Myslím, že takovou hustotu majáků jsem ještě nikde neviděl. Počasí nad zemí – těžké mraky, ve který se schovávaly hory i kopce - nebylo zrovna laskavé. Nad mořem ale bylo celkem čisto s vysokou oblačností, a tak byla cesta kolem pobřeží docela příjemná.

Východně od Coruni se objevil silný turbulentní vítr do zad a z boku, nízká oblačnost i nad mořem. Musel jsem letět ve výšce asi 1 000 stop, a tak jsem nemohl s nikým komunikovat. Nakonec jsem se spojil s věží v Coruni a odtud jsem se pak dostal i na approach Santiago de Compostella. Tam mi udělali radost, protože mě nechali letět nad město a udělat si tam tři okruhy kolem zdejší slavné katedrály.


Bilbao - Santiago de Compostela - Benavente exp. Západní Sahara 2016

Pak jsem pokračoval dál k Atlantským ostrovům – ty jsou ale vyhlášené jako národní park a tak jsem místo nad nimi ve výšce 3500 stop letěl vedle nich ve výšce 1000 stop. Přede mnou se mraky zase začaly snižovat a po překročení hranice do Portugalska začalo pršet a základna mraků šla až na 500 stop nad hladinou moře. Dohlednost byla mizerná a hřebínky vln docela blízko. Nad mořem se alespoň není ale nutné bát antén a dalších překážek…

To už se mi ale ozval můj známý z minulé expedice, řídící Lisboa radar, Jose Rocha. To mi zdvihlo náladu a po průletu kolem Oporta se nakonec zdvihla i oblačnost. Po téměř šesti hodinách letu jsem pak kolem páté odpoledne pražského času přistál na letišti Benavente u Lisabonu. José mi posléze také poslal snímek radaru, na kterém je můj OK-LEX (na horním okraji růžového pole), a vyfotografovaný strip (proužek se specifikací letadla, který si jednotliví řídící předávají mezi sebou, když letadlo při přiblížení, přistání a pojíždění přebírají postupně do své péče). 

Záznam z radaru Řízení letového provozu letiště Benavente. OK-LEX na horním okraji růžového pole vlevo. J.P.: Ikonka letadla OK LEX na obrazovce portugalského ŘLP ve chvíli, kdy jsem minul letiště Oporto a kolem pobřeží pokračoval omezeným (vojenským) prostorem. Ke vstupu do něj jsem musel dostat souhlas od vojenského řídícího.Zoom gallery
Záznam z radaru Řízení letového provozu letiště Benavente. OK-LEX na horním okraji růžového pole vlevo. J.P.: Ikonka letadla OK LEX na obrazovce portugalského ŘLP ve chvíli, kdy jsem minul letiště Oporto a kolem pobřeží pokračoval omezeným (vojenským) prostorem. Ke vstupu do něj jsem musel dostat souhlas od vojenského řídícího.
Strip z Řízení letového provozu v Benavente. Je na něm zaznamenán letový plán daného letadla (OK LEX, VFR plán, z LEBB do ZZZZ Benavente atd.). Na stripy se zaznamenávají instrukce, které letadlo dostalo. Zde tedy strip v portugalském ŘLP. Zoom gallery
Strip z Řízení letového provozu v Benavente. Je na něm zaznamenán letový plán daného letadla (OK LEX, VFR plán, z LEBB do ZZZZ Benavente atd.). Na stripy se zaznamenávají instrukce, které letadlo dostalo. Zde tedy strip v portugalském ŘLP.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Výběr fotografií z celé expedice najdete zde, videa tady.

 

Řeka Adour těsně před ústím do moře u BiarritzZoom gallery
Řeka Adour těsně před ústím do moře u Biarritz

Pondělí 17. 10. 2016

Štrasburk - Clermont Ferand - Bilbao

V pondělí ráno Praha hlásila neprůstřelnou mlhu, ale Štrasburk na tom byl trochu lépe a tak jsem byl rád, že jsem nečekal v Praze do pondělí, jak jsem úplně původně plánoval.

Meteo informace ukazovaly, že v Limoges, kam jsem mířil, není počasí pro létání nijak příznivé (nízká oblačnost, déšť a dohlednost 6 km). Destinaci jsem tedy změnil na Clermont Ferand. Cestou se počasí postupně zhoršovalo a v Clermont Ferandu jsem přistával do celkem hustého deště. Paní z handlingu mi slíbila, že auto s benzínem je už na cestě. Čekal jsem dalších asi 20 minut v dešti a s pronikavě rostoucí touhou odejít na toaletu. Nakonec benzín přijel a já jsem pak promoklý šel do restaurace, kde mi slíbili také internet. Bohužel se ukázalo, že „dneska zrovna nefunguje“ a tak jsem podal letový plán a šel hledat meteo brífink, abych si prověřil, jak to bude vypadat dál.


Štrasburk - Clermont Ferand - Bilbao, exp. Západní Sahara 2016

Bylo zřejmé, že další cesta taky nebude žádná hitparáda, ale bylo to letové a tak jsem pokračoval. Ve Francii je hodně vojenských prostorů a dneska jich také bylo hodně aktivních a tak jsem stoupal a klesal i se trochu vyhýbal, abych se jim vyhnul. Kolem čtvrté hodiny odpoledne se pak přede mnou ukázal Atlantský oceán. Byl jsem pár desítek kilometrů severně od francouzského Biarritzu. Za pár minut už to byl španělský San Sebastian a stále nižší a hustší mraky.

Nad mořem to naštěstí nebylo tak zlé a tak jsem pokračoval pár set metrů od pobřeží. V Bilbao jsem přistál v půl šesté. Je tu povinný handling, ale v jediné společnosti, která tu handling poskytuje nikdo nebyl a než někoho našli uplynula asi hodina. Pak přijel vůz s benzínem, který mi naúčtoval přibližně stejné poplatky za přistavení jako stojí benzín a tak mě Bilbao nijak moc hezky nepřivítalo. K tomu začalo těžce pršet. 

V úterý bych rád doletěl do Benavente u Lisabonu, kde už na mě čeká pár portugalských aviatiků. Ani na zítřek ale není předpověď úplně dobrá, tak uvidím, jak se to vyvine.

Výběr fotografií z celé expedice najdete zde, videa tady.

Zoom gallery

Neděle 16. 10. 2016. Den D

Příbram - Štrasburk

Znovu na trase. V neděli vysvitlo v Praze slunce přesně ve 12 hodin a tak jsem vyrazil do Příbrami zahájit cestu na Saharu. Počasí nad Německem bylo naprosto skvělé a ve Štrasburku bylo krásně teplé odpoledne i večer. Spíš taková servisní nultá etapa. A v pondělí ve Štrasburku to začne. Moc se na to těším. 


 

 

 

 

 

 

 

Články

12.10.2016 Já prostě nemůžu neletět, říká Jiří Pruša před expedicí Sahara 2016 Titulní strana speciálu Západní Sahara. Jako obvykle na známém místě.

Před měsícem se vrátil z obletu USA Cessnou 182, nyní míří se svým Dynamicem WT-9 z Česka na západní okraj největší světové pouště, Sahary. "Nemůžu jinak," říká. více